Dobrodružství se Suzuki Jimny ve Filipínské džungli

Dobrodružství se Suzuki Jimny ve Filipínské džungli

Když jsme společně s Martinem a Tomem po příletu v malém přístavním městě půjčovali terénní vůz Suzuki Jimny, ani jsme netušili, jaký dobrodružný příběh na nás čeká. Místo pohodlných asfaltových silnic nás totiž lákala odlehlá místa, kam se běžní turisté nikdy nevydají. Chtěli jsme poznat skutečné Filipíny – šotolinové a blátivé cesty, rýžová pole, hustou džungli a vesnice, kam moderní svět ještě nedorazil.

S každým dalším kilometrem se civilizace ztrácela za námi a před námi se objevovala nekonečná zelená masa divočiny. Jimny, maličký, ale houževnatý teréňák, se vrhl do dobrodružství bez zaváhání, stejně jako my. První šotolinové cesty rychle nahradily hluboké vyjeté koleje plné bláta. Připomínalo to spíše off-roadovou soutěž než běžnou jízdu. Pod koly praskaly větve, bláto nám stříkalo až na střechu, a my jsme se smáli – přesně tohle jsme chtěli zažít!

Po hodinách kodrcání jsme dorazili do první malé vesničky, která jako by vypadla z jiného století. Žádné betonové domy, žádný signál na mobilu. Děti běžely k našemu autu a s úžasem sledovaly "cizince", kteří se sem odvážili dorazit. Usměvavá žena s košem rýže na hlavě nás pozvala, abychom si odpočinuli u nich doma. Byli jsme fascinováni jejich skromným, ale harmonickým způsobem života. V tu chvíli jsme si uvědomili, jak daleko jsme od turistických center a jak blízko k opravdovým Filipínám.

S přibývajícími hodinami se cesta stala ještě náročnější. Před námi se rozprostřelo rýžové pole a blátivá stezka, na které by si běžné auto ani neškrtlo. Jimny se ale statečně prodíral dál, kola se bořila do bláta, motor řval, a my se cítili jako v epizodě dobrodružného seriálu. Obloha se mezitím zatáhla a spustil se typický tropický liják – cesta se změnila v jedno velké bahniště.

Každá zatáčka přinášela nové výzvy a adrenalin. V jednu chvíli jsme se ocitli na úzké cestě lemované hustou vegetací, která téměř pohlcovala auto. Náhle se před námi objevil prudký kopec posetý kluzkými kameny a kořeny stromů. "Tohle bude oříšek," pomysleli jsme si, když se kola začala protáčet. Zhluboka jsme se nadechli a rozhodli se riskovat. Jimny poskočil vpřed, motor zaburácel, a my se křečovitě drželi volantu, jak nás nárazy pohazovaly ze strany na stranu.

Vyjeli jsme na vrchol s výhledem, který nám doslova vyrazil dech. Pod námi se rozprostírala zelená džungle, nekonečná rýžová pole se zrcadlila ve vodních terasách a v dálce se třpytil oceán. Tohle byla odměna, o které se nám ani nesnilo. Uvědomili jsme si, že i když je cesta náročná, stojí za každý kilometr.

Dalším cílem naší cesty byla jeskyně, o které jsme se dozvěděli od místních rybářů. Cesta k ní vedla po klikaté stezce skrz hustý bambusový les, kde slunce jen stěží pronikalo skrze listí. Když jsme zastavili u vchodu do jeskyně, obklopila nás téměř hmatatelná tma a chlad. Vydali jsme se dovnitř, ozbrojeni pouze baterkou a nadšením pro dobrodružství.

V jeskyni jsme narazili na podzemní říčku, jejíž voda byla ledová, ale křišťálově čistá. Kapky vody se odrážely od stěn a vytvářely mystickou ozvěnu, která jako by vyprávěla příběhy minulosti. Místní nám řekli, že tato jeskyně sloužila kdysi jako úkryt během bouří a že zdejší legendy mluví o pokladech ukrytých hluboko uvnitř. My jsme žádný poklad nenašli, ale zážitek to byl stejně k nezaplacení.

Náš poslední úsek cesty vedl podél pobřeží. Vydali jsme se po pláži, která byla téměř prázdná, jen s několika malými rybářskými loděmi, pohupujícími se na vlnách. Obloha se začala měnit, když se slunce sklánělo k západu, a my jsme si užívali jízdu s mořským vánkem ve vlasech.

Najednou jsme si ale všimli, že voda začíná rychle stoupat – příliv se blížil. Museli jsme se rychle rozhodnout: otočit se zpátky na pevnou cestu, nebo risknout zkratku po pláži? Rozhodli jsme se pro dobrodružnější variantu. Jimny se opět osvědčil jako pravý bojovník, když jsme uháněli po mokrém písku, kola se bořila, ale auto nezastavovalo. S trochou štěstí jsme unikli přílivu právě včas a dorazili do bezpečí.

Když jsme večer seděli na břehu oceánu, s nohama zabořenýma do písku a pozorovali západ slunce, došlo nám, jak neobyčejný zážitek jsme právě prožili. Nebyla to jen cesta přes ostrov – byla to cesta k poznání pravé tváře Filipín. Zjistili jsme, že opravdová krása se nachází mimo vyšlapané turistické trasy, v místech, kde vás čeká nejistota, ale zároveň i ty nejautentičtější zážitky.

Pokud hledáte dobrodružství, které vás vytrhne z komfortní zóny, neváhejte a vydejte se do filipínské džungle. Možná narazíte na bláto, dešťové bouře a náročné cesty, ale právě tyhle okamžiky se stanou vzpomínkami, na které nikdy nezapomenete.

Závěr naší cesty byl na letišti ve městě Cebu na stejnojmenném ostrově s místním celním úředníkem. Když si celník vybere něco z vaší cestovatelské výbavy, dostane to. Taková je naše osobní zkušenost. Vše radši bezpečně uložte do podpalubí.

Děkuji Martinovi a Tomovi za tento krásný výlet !